Papák von Moschenaw - z Mošnova

Cituji: Konečně pro zajímavost lze uvést, že také v Čechách v okrese Teplice leží Mošnov (německy Moschen), o němž existuje prvý doklad k r. 1413 a další až k r. 1495 a 1512. A. Profous ve svém díle "místní jména v Čechách" díl III. Praha 1951, str. 140 - 141 sem však neprávem čítá i zprávy k r. 1420, 1434 a 1467, které se vztahují k našemu Mošnovu resp. k rytířům Papákům z Mošnova z Moravy. Příjmení Papák se v našem kraji udrželo dodnes, a to v Bernarticích ( n. Odrou) od r. 1628, kam přešlo z Veřovic (doklady 1558 - 1565 panství Nový Jičín - Štramberk ve Státním ústředním archivu v Praze, sbírka urbářů. Od pokolení do pokolení Bernartice 1937, s. 126).

Cituji: Zbývá ještě dodat, že rytíři z Mošnova měli podobný znak jako Bítovští ze Slavíkovic, totiž tři bílé či stříbrné udice (hříče) v červeném poli, klénotem bylo jedno rameno z udice. 59) Podle jiného mínění se erb skládal z tříramenného stříbrného hákového kříže na červeném poli (koňského půšťadla, trojháku, hříče), přičemž dvě ramena ze spoje uprostřed štítu míří do obou jeho horních koutů, třetí jde svisle dolů. Úprava je na způsob jetelového listu; za klénot na přilbě sloužil jeden hák hříče. 60)

Cituji: Posledním statkem Čeňka z Mošnova byl hrad Buchlov s rozsáhlým panstvím, který mu zapsal r. 1437 za věrné služby vévoda Albrecht. 53) R. 1447 je žalován Jan z Mošnova jako pán na Buchlově za loupežné přepadení Oldřicha Staše na Dřevohosticích a za neoprávněné braní mýta v Babicích na úkor Dobeše z Tvorkova, ale r. 1459 byli poháněni všichni tři bratři jako páni na Týnci a Buchlově pro dluh svého nebožtíka otce Janem Mníškem z Hrádku. 54) Avšak 29. 5. 1461 zastavil a zapsal král Jiří hrad Buchlov v 700 hřivnách s některými výminkami Jiřímu z Mošnova. 55.) Ten tonul v dluzích a neprozřetelně ručil za jiné a byl proto soudně upomínán celou řadou šlechticů o zaplacení, věřitelé se též svářili mezi sebou a o rukojemství za Jiříka v l. 1463 - 1464. Šlo dohromady o značnou sumu 1120 zl. a o dluh Čeňkův ve výši 2000 hř. Někteří z věřitelů dosáhli exekučního přidělení některých částí buchlovského panství (Sušic, dílu Kudlovic, Kostela nad Moravou, Lubného a Vrbky) respektive platů z nic

Cituji: Roku 1447 došlo k události, která měla velký ohlas na Moravě a znamenala osudný krok pro rytíře z Mošnova. Nějaký Kuník pobral totiž sirotkům popraveného Heralta z Kunštátu neprávem klenoty a peníze a utekl na Hodoním, kde byl zastižen; Čeněk ho měl postavit před soud, ale neučinil tak. Žaloval ho nejprve Proček z Kunštátu jako poručík sirotků, ale předal pak poručnictví Jiřímu z Poděbrad. Ten zažaloval r. 1448 Čeňka nejprve o 1100 hř. a při následujícím zasedání zemského soudu o 4000 hř., ale ten na to vůbec nereagoval. Proto se v únoru 1449 chystalo proti němu vojenské tažení. 48) Hodonín byl rytířům z Mošnova odňat a spravován zemským soudem, ale kolem r. 1450 jej dobyl Václav Sudlice z Nezpečova (doložen zde už. r. 1452). R. 1453 byl převzat hrad do královských rukou a dobudován v silnou pevnost, která v l. 1468 - 1470 odolala útoku Uhrů. 49) Ozbrojené vystoupení proti Mošnovským se stalo zřejmě pro inzultaci úředníků zemského práva olomouckého, kteří měli v této při exekuč

Cituji: Zástavou nabyl Čeněk z Mošnova někdy před 1436 i panství Hodonín, které ještě r. 1431 držel Jan z Vrbna. R. 1436 byl Čeněk z Mošnova na Hodoníně poháněn jako ručitel dlužníku měšťana Václava ze Skalice (na Slovensku). 44) Roku následujícího zapsal mu vévoda Albrecht jako markrabě moravský Hodonín za věrné služby. 45) Čeněk nezapřel svou násilnou povahu; hned r. 1437 si stěžoval na Bočka z Kunštátu a Louček, že v pravém landfrýdu oloupil jeho poddané v Dolních Bojanovicích, bil je a honil na těžké roboty při opevňování hodonínského hradu, takže řada usedlostí zpustla. Boček si cenil škodu na 300 hř. 46) Ač Čeněk podepsal 28. 1. 1440 zemský mír, nedodržel ho, neboť v půhonných knihách k r. 1447 je zapsána žaloba Mikuláše z Moravan na Kroměříži, že v mírné zemi pobral jeho lidem víno i vozy s koňmi v ceně 100hř. Bylo dosaženo smíru. 47) R. 1440 obdržel Čeněk z Mošnova za vojenské služby 500 zl. od císaře Bedřicha III. a prostředkuje ve sporech mezi rakouskou šlechtou.

Cituji: Čeněk získal dočasně někdy po r. 1435 i panství Uherský Ostroh; r. 1446 potvrdil městu jeho svobody, 41) r. 1447 žaluje ho Proček z Kunštátu o 300 hř. a proto, že mu nechtěl vydat z Ostrohu služebníka Petra Syrovátku, Pročkova "vězně" a dlužníka. Bylo docíleno narovnání. 42) R. 1453 byl pánem na Ostrohu už Jan Jiskra z Brandýsa a po něm se v majetnictví statku vystřídala do konce 15. stol. řada šlechticů. 43)

Cituji: Ke zboží týneckému připojil Čeněk z Mošnova na čas Moravskou Novou Ves tím, že mu vévoda Albrecht zapsal 2000 zl. na statcích válkami husitskými zpustošehého kláštera velehradského. 37) Klášter zastavill r. 1438 po smrti Vojtěcha, choti Uršuly z Krnova, tuto ves za půjčku 1000 zl. v doživotním držení Čeňkovi i jeho synům Janu Jiřímu a Heraltovi, kteří slíbili smlouvu plnit. 33) Fakticky drželi rytíři z Mošnova toto zboží dříve, neboť již r. 1437 se Uršula musela soudní cestou ucházet o své věno ve výši 200 hř. v ročním platu 21 hř. zapsaných na této vsi na Čeňkovi z Mošnova, ale r. 1447 bylo docíleno mimosoudního narovnání.39) Klášter si však 28. 10. 1457 vyžádal svolení českého krále ohledně výplaty statků, které byly v zástavě bez králova svolení a bez právního podkladu, m. j. též Moravské Nové Vsi od bratří Oldřicha, Jiříka a Jana Papáků z Mošnova. Nakonec byla vyplacena předr. 1464. ale 11 hř. ročního platu z věnné jistiny 200 hř. obdržela exekucí na díle Jiříka z Mošnova B

Cituji: Jan z Mošnova nesplnil totiž všechny své dluhy a závazky a obratně se jejich plnění vyhýbal. Proto Milota ze Sloupna a po jeho smrti jeho Syn Ondřej žalovali před zemským právem na pány Hynka, Zikmunda a Václava z Doubravice na Osovém, že přes rozkazování zemského hejtmana a panské přechovávali na svém zámku v Osové Bytýšce Jana z Mošnova, když zemský soud nezasedal. Jakmile však nastalo období soudních jednání odjel Jan ze zámku, takže ho písemné žaloby a upomínky a dluhy a závazky jeho otce Čeňka nemohly osobně zastihnout. Nakonec se k této taktice uchýlili i jeho hostitelé. Přesto, že žaloba byla několikrát opakována, nevysoudili vladykové ze Sloupna pro formální vady až do r. 1492 ničeho. V témže smyslu dopadl i půhon na město Znojmo r. 1493. Je to zároveň poslední zpráva, kterou zatím o rytířích z Mošnova máme. 36)

Citurji: Výplata Týnce králem Jiřím souvisí jednak s celkovým postojem krále i moravské země vůči nepokojným rytířům z Mošnova, jak dále uvidíme, jednak ze snahy o likvidaci drobných vzpour jednotlivých šlechticů proti králi v letech 1462 - 1465 (Albrecht z Dubé na Tolštejně v Čechách, Hynek Bítovský z Lichtenburka na Cornštejně na Moravě, Budivoj z Moravice na Vikštejně na Opavsku.) Král se proto snažil soustředit co nejvíce moci ve vlastních rukou a v rukou svých věrných. Nemohl tedy náležet Týnec (a také Hodonín, Uherský Ostroh a Buchlov) Mošnovským "věrným svého krále služebníkům" při uherském obléhání r. 1469, jak tvrdí Palacký 32) a jak to po něm uvedl v beletristickém zpracování i Alois Jirásek v povídce Blažej Chotěřinský. Všechny tyto pevnosti měli v r. 1469 v rukou jiní majitelé a držitelé. Jan z Mošnova totiž po ztrátě moravských statků měl jako královské léno asi od r. 1464 část vsi Krčína s tvrzí Budínem (u Nového Města nad Metují) a zdržoval se v Čechách i konce

Cituji: R. 1459 byli poháněni jako společní páni na Týnci a Buchlově všichni tři Čeňkovi synové Jan, Oldřich (zvaný Heralt) a Jiří, ale po smrti Oldřichově patrně v r. 1460 se bratři podělili tak, že Jiří si ponechal Buchlov a Jan Týnec. Oba byli zkušení vojáci. Jan se zúčastnil r. 1447 jako rotmistr s mnoha jinými českými žoldnéři tažení za občanské války v západním Německu, r. 1452 za bojů v Rakousích velel více než 1200 žoldnéřům nejprve ve službách Vídně, pak císaře Bedřicha III. a r. 1460 byl jmenován velitelem pevnosti Orthu východně od Vídně. 28) Od tohoto roku se trvale psal podle Týnce, jednak společně s bratrem Jiříkem jako pánem na Buchlově a velké nesplacené dluhy svého otce Čeňka i za jeho rukojemnictví různými šlechtici, celkem 860 zlatých. O osobní dluh 150 hř. ho poháněl měšťan Jan Morava z Brna, Racek ze Zborovic si naň stěžoval, že mu nevrátil půjčeného koně v ceně 12 hř. a Jan z Bludova na Bušovicích podal žalobu o 20 hř., proto, že služebník Jan Mošna, jménem Večeře

Cituji: S držbou Týnce byly spojeny četné Čeňkovy spory. Např. r. 1447 byl žalován městem Ivančicemi o plat z Mutěnic; bylo docíleno narovnání. 24) Avšak roku 1454 Čeňkova vdova Anna z Herultic zastavila své věno v Týnci, dvůr řečený Chomutův v Tvrdonicích, 10 hřiven ročního platu tamtéž na 52 hospodářích z 11 1/2 lánu a z podsedků, celkem 100 hř., panoši Lávkovi Čížkovi ze Skaličky, jeho matce Anně a manželce Anně na 4 léta. Svědky byli mimo jiné i její synové Jiří a Oldřich Papák z Mošnova. 25) Týnec však držel jejich bratr Jan z Mošnova, kterého r. 1455 pohnal Jan Číž ze Skaličky z 200 hř. pro násilný zábor Tvrdonic i onoho dvora, kam dosadil koho chtěl, mocí se uvázal v poddané i jejich platy, zabil 13 krav aj. Nález není zapsán, víme však, že v l. 1464 - 1466 Číž díl Tvrdonic měl. 26) Jan z Mošnova byl v té době členem východomoravských šlechticů proti některým hornoslezským knížatům, s nimiž se narovnali 28. 8. 1457. Ovšem ještě r. 1466 někteří z nich jako Zich z Kelče a Burian z

Cituji: Z rodu rytířů z Mošnova se setkáváme v pramenech nejprve s Čeňkem, který přivěsil pečeť na osmý stížný list proti upálení M. Jana Husa, datovaný 28. 9. 1415 ve Šternberku. Většina šlechty tam uvedené pocházela z tehdejšího kraje olomouckého. Z naši oblasti spolupečetili tento list Jan Z Petřvaldu, Racek z Kunvaldu, Ješek z Jestřabí, tedy vesměs manové a služebníci pánů z Kravař, dále Jan a Mikeš Donátové z (Velké) Polomě, Mikuláš ze Studénky, Jan (viz výše) a Záviš z Hynczendorfu, Rus z Doloplaz, Jan z Krumsína, Aleš Kabát z Výškovic a Jan Duoň ze Žákovic. 17) Avšak r. 1420 stal Čeněk na straně císaře Zikmunda a odpověděl nepřátelství Pražanům společně s Janem z Drahotuš a Janem z Partultovic, ale po něm se zapsali odpovědníci z kraje brněnského, takže nevíme, zda ještě něco vlastnil v naší oblasti. 18) V prosinci 1426 dlel ve službách rakouského vévody Albrechta jako velitel hradu Týnce, tvrdě obléhaného husity, ale jak prý všechno opatří, slíbil ho Albrecht půjčit jako zkušen

Cituji: Jan Maršálek byl členem rodu, který držel biskupské léno Bystratice, které byly u Holešova. Rodina se psala též podle sousední rovněž zaniklé Hynčiny (z Hinčdorfu, Hynczendorfu). Jan připojil r. 1415 pečeť na osmý exemplář protestu české a moravské šlechty proti upálení M. Jana Husa. Jako znaku užíval štítu s třemi kuličkami pokosem položenými, klenotem byl helm s rohy. 10) Na dvoře Jana z Kravař zaujímal význačné postavení, neboť r. 1432 byl svědkem zápisu věna Janovy choti kněžny Anežky Opavské do Opavských zemských desek 11). Jako vykonavatel poručenství svého pána měl už r. 1437 na krku několik sporů s dědici. Téhož roku se připomíná jeho choť Markéta ze Šárova. 12) složil, jak je výše uvedeno, manský slib z držby Mošnova a Mošnovce. Obě vsi zůstaly tedy na rozdíl od r. 1375 odděleny od Nové Horky. Jak dlouho jich užíval, nevíme. 13) Je pouze známo, že získal v letech 1446 - 1448 do přímé alodní držby Bystratice, Tučapy a nějaké zboží okolo Tlumačova a že roku 1460 byl již

Cituji: Jméno obce je doloženo r. 1367 ve formě Engilswalde, 1374 Engleswald, 1411 Mossnow, 1481 Mossnow Magnum v latinských textech, v německých od 15. století Moschnaw, Moschenaw, od 16. stol. bežně Engelswald resp. Grosz Engelswald, 1649 Engelsdorg, česky od r. 1415 Mošnov nebo Mošňov, od 1433 Velký Mošňov, Mošnovec se jmenuje v českých pramenech 1433 - 1608 Malý Mošnov, 1518 - 1554 Malý Mošnovec nebo Malý Mošňovec, od r. 1656 Mošnůvek, 1608 Malý Mošňůvek, německy od 1628 Klein Engelswald, latinsky v 15. století Mossnowecz nebo Parvum Mossniowecz. 5) Dělení obce na Velký a Malý Mošnov je tedy v pramenech doloženo až od r. 1433; v ústech lidu se zachovalo až do nejnovější doby, třebaže už v lánovém rejstříku pro statek Novou Horku z l. 1657 - 1676 ve Státním oblastním archívu v Brně se pro ves užívá jen jednotného názvu Engelswald. Ostatně už r. 1516 měla obec společného fojta. 6)

Cituji: Mošnov se možná už na sklonku 13. nebo v první polovině 14. století stal lénem olomouckého biskupství v obvodu hukvaldském. V soupisu biskupských lén z období kolem r. 1320 Mošnov uveden není. Avšak šlechtická rodina, která se podle vsi psala, ji už kolem roku 1350 nedržela nebo zůstala ji jen malá část vsi. Snad by bylo možno za tohoto předpokladu vysvětlit vznik Velkého a Malého Mošnova rozdělením obce. R. 1367 slyšíme o Peczonu z Warthy, který obdržel r. 1368 své právo proti Petrovi, synu Rusa (z Doloplaz) na vsi "Engilswalde". Šlo asi o hypotéku, zástavu nebo nedodržení podmínek prodeje. Dlouho se však z vítězství neradoval, neboť už roku 1374 držel Vok z Kravař mocí lenní statky biskupské, a to půl Sedlnice (Cedlicz, tedy pozdější Sedlnice Manská), "Engelswald" a celou ves Novou Horku (Nevshubel). Peczon neuspěl se žalobou pro nepřítomnost biskupa v zemi a manský hafrychtéř r.1375 uznali, že to Peczonovi nemá být ke škodě a žaloba posléze zaslána byla,

Dr. Adolf Turek Cituji: Mošnov leží v rovinaté části Moravské brány, vhodné už v dávných dobách k lovu zvěře zemědělství. Doposud však kupodivu nebylo na katastru obce objeveno ani předhistorické sídliště ani pohřebiště, nebo osamělá stopa po nich. 1) Je pravděpodobné, že snad již ve 12. století ale, zcela určitě ve 13. století zde vznikla v rozsáhlém pomezí hvozdů mezi Moravou a Slezskem malá slovanská osada; vždyť již r. 1278 a 1282 je doložen sousední Skorotín. Ten byl původně samostatným alodním vladyckým statečkem, neboť r. 1278 se píše Zdislav ze Skorotína. R. 1282 náležel Skorotín Beneši ze Štítiny z rodu pánů z Kravař, který jej tehdy postoupil olomouckému biskupství.2) Také Mošnov byl zřejmě původně zemanským statečkem, neboť má tak jako Skorotín (podle Skoroty) název posesivní, vyjadřující majetnictví nějakého Mošny. Takové osady vznikaly zpravidla o něco později než osady se jmény patronymickými s koncovkou -ice.3) Koncem 13.století nebo začátkem 14. století byl Mošnov patr

Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce Jiří Jurok Cituji: Hrad Buchlov v letech 1461 - 1465 držel zástavou od krále Jiřího z Poděbrad Jiří z Mošnova na Týnci. Přitom rytíři z Mošnova jsou na Buchlově jmenováni již roku 1437 Čeňkem z Mošnova a zápisem vévody Albrechta, vroce 1447 Janem z Mošnova a roku 1459 byli poháněni všichni bratři Jan, Oldřich a Jiří na Týnci a Buchlově a po smrti Oldřichově v roce 1460, si Jiří ponechal Buchlov a Jan Týnec. 202 202 B R. Urbánek Věk poděbradský, III, 4, s. 138 A. Turek, Mošnova a rytíři z Mošnova do konce 15. věku, š. 12, 14-15

Citace: Tomáš Baletka Páni z Kravař Z Moravy až na konec světa ŠLECHTICKÉ RODY ĆECH, MORAVY A SLEZSKA Další zprávy o Petrovi /Strážnickém z Kravař/ pocházejí až z roku 1429. Podílel se na přípravách schůzky s králem Zikmundem, která měla proběhnout 6. března na Moravském Krumlově, a když z této akce sešlo, připojil se jeho syn Václav k doprovodu Prokopa Holého, jenž se v dubnu tohoto roku v čele husitské delegace sešel se Zikmundem v Bratislavě. Jednání se však nedobrala žádného pozitivního výsledku a nevíme ani jistě, zda tu byl přítomen i pan Petr. 103 Polní husitská vojska prováděla tou dobou už delší čas taktiku spanilých jízd ("rejs"). Na jedné z těchto jízd se určitě podílel i pan Petr. Šlo o výpravu sirotků pod vrchním vedením Velka z Březnice, který vytáhl do pole v polovině dubna 1430. První bitvu svedli sirotci již u Podivína s kterýmisi moravskými hejtmany krále zikmunda (na mysli nám vytane Čeněk z Mošnova ), přičemž utrpěli první ztráty (více než 150 mužů). To j

9. Půhon Petra probošta z Vřesovic Ne bez významu pro svatoklimentskou otázku je zápis o knězi Petru proboštovi z Vřesovic v olomouckých půhonech. (76) » Č. 679. Anna z Labut pohání Václava z Ořechového z I. hř. gr. že mé úroky bral v Labuťech a těch mi navrátiti nechce a rybník mi jest muoj spustil a z něho ryby vyprodal. Zná-li... etc. chci na panském nálezu dosti míti. Por. č. Jakuba písaře. Poklid (Burek a Tomík) C. 680. Týž Anna poh. kněze Petra probošta z Vřezovic z I. hř. gr. že mi mé zboží Lan-šperk (sic!) drží dědičné a nechce mi zase postúpiti a svých peněz vzíti. Zná-li, etc. ale chci to dskami provésti. Por. č. Jakuba písaře. (Tíž póhončí.) « Poznámky: L = 50, hř. gr. znamená hřiven grošů (staročesky: groši). Zkratka poh. nebo jenom p. znamená pohoním, dnešní češtinou: poháním, rozumí se před soud. Zkratka por. č. znamená: poručníka činím. Poručník je totéž jako dnešní právní zástupce. Věta: zná-li... etc. je právní výraz, který se opakoval vždycky na konci půhonu, a celý z