Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku - VII. část

Cituji:

R. 1459 byli poháněni jako společní páni na Týnci a Buchlově všichni tři Čeňkovi synové Jan, Oldřich (zvaný Heralt) a Jiří, ale po smrti Oldřichově patrně v r. 1460 se bratři podělili tak, že Jiří si ponechal Buchlov a Jan Týnec. Oba byli zkušení vojáci. Jan se zúčastnil r. 1447 jako rotmistr s mnoha jinými českými žoldnéři tažení za občanské války v západním Německu, r. 1452 za bojů v Rakousích velel více než 1200 žoldnéřům nejprve ve službách Vídně, pak císaře Bedřicha III. a r. 1460 byl jmenován velitelem pevnosti Orthu východně od Vídně. 28) Od tohoto roku se trvale psal podle Týnce, jednak společně s bratrem Jiříkem jako pánem na Buchlově a velké nesplacené dluhy svého otce Čeňka i za jeho rukojemnictví různými šlechtici, celkem 860 zlatých. O osobní dluh 150 hř. ho poháněl měšťan Jan Morava z Brna, Racek ze Zborovic si naň stěžoval, že mu nevrátil půjčeného koně v ceně 12 hř. a Jan z Bludova na Bušovicích podal žalobu o 20 hř., proto, že služebník Jan Mošna, jménem Večeře "vysvobodil a vyplatil zboží týnecké od synů statečného rytíře páně Čeňkových" a zapsal je bratřím Benešovi a Ludvíkovi z Vajtmile, kteří podstoupili na podzim r. 1466 Janovi ze Zástřizl na Hluku. 30) Z toho vyplývá, že se na postoupení Týnce markrabětem a vévodou Albrechtem hledělo na dvoře Jiříkově jako zástavu a dočasné držení a že Týnec zůstával podle tohoto hlediska i nadále lénem moravského markraběte, jímž byl ovšem nyní český král. Není vyloučeno, že koncem r. 1464 náležel Týnec přechodně známému moravskému kondotiérovi 15. století Matoušovi ze Šternberka, neboť jako zbrojní lidé z Týnce drancovali v okolí a on sám je titulován "na Týnci". Z příslušných žalob se též dovídáme, že o dluhy a závazky nebožtíka Oldřicha z Mošnova se ručitelé a věřitelé dohadovali ještě r. 1483. 31)