Anna z Labut - Svatoklimentský listář - III. část
9. Půhon Petra probošta z Vřesovic
Ne bez významu pro svatoklimentskou otázku je zápis o knězi Petru proboštovi z Vřesovic v olomouckých půhonech. (76)
» Č. 679. Anna z Labut pohání Václava z Ořechového z I. hř. gr. že mé úroky bral v Labuťech a těch mi navrátiti nechce a rybník mi jest muoj spustil a z něho ryby vyprodal. Zná-li... etc. chci na panském nálezu dosti míti. Por. č. Jakuba písaře. Poklid
(Burek a Tomík)
C. 680. Týž Anna poh. kněze Petra probošta z Vřezovic z I. hř. gr. že mi mé zboží Lan-šperk (sic!) drží dědičné a nechce mi zase postúpiti a svých peněz vzíti. Zná-li, etc. ale chci to dskami provésti. Por. č. Jakuba písaře.
(Tíž póhončí.) «
Poznámky: L = 50, hř. gr. znamená hřiven grošů (staročesky: groši). Zkratka poh. nebo jenom p. znamená pohoním, dnešní češtinou: poháním, rozumí se před soud. Zkratka por. č. znamená: poručníka činím. Poručník je totéž jako dnešní právní zástupce. Věta: zná-li... etc. je právní výraz, který se opakoval vždycky na konci půhonu, a celý zněl takto: » Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli pří, ale chci naň dskami ukázati... « Také se říkalo:
(76) VINCENCIUS BRANDL, Libri citationutn et sententiarum, seu Knihy půhonné a nálezové, Tomus III, pars altera, qua continentur Půhony olomoucké 1437-1448, Brunnae 1880, str. 557, č. 680.
» Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli mi se nezná, ale chci naň dskami ukázati ... « Nebo, jako v případě Anny: » - ale chci to dskami provésti... « (77)
Půhončí (póhončí) je soudní zřízenec, který doručuje žalobu čili půhon.
Podrobnější údaje o sporech mezi Annou, vdovou po Semíkovi z Ujezda, a augustiniány jsme uvedli při našem čísle 7. Anna chce 50 hřiven grošů a vesnici nazývá Lanšperk místo běžnějšího Ranšperk. Chce své pozemky zpět a vrací proboštovi jejich kupní cenu, určenou a přijatou jejím manželem Šemíkem. Půhon byl učiněn » v sobotu před Lucií « r. 143 7 (a ne r. 143 8, jak myslil Hurt).
Kněze Petra označuje Anna v půhonu jakožto probošta z Vřesovic. Srovná-me-li průběh celé pře a jiné doklady, není pochyb, že je to augustiniánský probošt z hory sv. Klimenta. Z toho vyplývá, že sice svatoklimentské pro-boštství ještě trvalo jako » právní osobnost«, ale členové přesídlili od kaple do Vřesovic. Tam žila asi ještě aspoň nějaká klášterní obec, jinak by stačilo říci » kněz, nebo bratr Petr «. Udává-li se představenství, musil zde být někdo podřízený. Obytné budovy na hoře byly pravděpodobně zničeny, ale kaple byla aspoň nějak v provozu, a bratři k ní chodili z Vřesovic. Neboť pouhé držení a řízení majetku ve Vřesovicích by neopravňovalo k titulu probošta.
V půhonných knihách činí Anna dva půhony za sebou, což ovlivnilo znění druhého půhonu, který nás zajímá, proto byly zde uvedeny oba půhony. Žaloba Anny z Labut se dá tedy vyjádřit asi takto:
» Č. 680. Táž Anna pohání (před soud) kněze Petra probošta z Vřesovic pro 50 hřiven grošů za to, že mi drží můj dědičný majetek Lanšperk, a nechce mi jej vrátit nazpět a vzít si ode mne své peníze, které za něj dal mému manželovi Semíkovi. Dozná-li, že jsem v právu, zná se k tomu v pravdě. Trvá-li však na při, provedu důkazy ze zemských desek. Svým právním zástupcem činím písaře Jakuba. Obsílku doručili proboštu Petrovi soudní zřízenci Burek a Tomík, a to v sobotu před sv. Lucií (tj. před 13. XII.) r. 1437. «
Anna skutečně při vyhrála, a to proto, že Šemík nezanesl prodej z r. 1414 do zemských desek, ač to slíbil (naše č. 7). Protože však Anna vyhraný majetek prodala brzy po soudu (1464), zdá se, že tu šlo jenom o její rozmar anebo snad o nějak uraženou ženskou ješitnost: majetek prostě neměli mít augustiniáni, a o to se soudila asi 40 roků.
10. Zápisy o úmrtích - nekrologia
Záznamy o úmrtí otců a bratří Rádu obutých poustevníků sv. Augustina, zemřelých v moravské řádové oblastí od r. 1363 do r. 1888. V tomto pořadí je sestavil P. Klement Janetschek OSA, archivář opatství u sv. Tomáše. (78)
(77) V. BRANDL, Libri citationum et sententiarum, Tomus I, Brno 1872, str. vi-vn, úvod.
(78) Necrologia patrům et fratrum Ordinis Eremitarum calceat. S. Augustini, in Vicariatu Moraťiae ah anno 1363-1888 defunctorum. - In hune ordinem redegit P. Clemens de Elpidio Janetschek, abbatiae ad s. Thomam p. t. archivarius, O.S.A. - Brunae 1894, ex typographia pontif. Benedictinorum Rajhra-diensium. - Sumptibus propriis.
Kde pisatel čerpá z pramenů mimo opatský archiv, udává to vždy na příslušném místě. V žebravých řádech, k nimž patřili brněnští augustiniáni, byl nejvyšším představeným generál (prior generalis). Celý řád se dělil na provincie, kterým stál v čele provincial (prior provincialis). Provincie byly tvořeny z konventů, které řídil místní představený (prior con-ventualis), případně z menších domů, jimž stál v čele např. probošt. Augustiniánské provincie se po r. 1266 vytvořily podle národností (Itálie, Španělsko, Francie, Německo), a Morava patřila až do r. 1357 k německé bavorské provincii. V r. 1357 vznikla na popud Karla IV. samostatná slovanská provincie, k níž patřily Čechy, Morava a Polsko. Provinciálem se stal pře-vor pražského kláštera, bratr Václav (C D M, sv. 9, 58).
Tato sestavba se však neudržela, a tak od r. 1391 patří moravské augustiniánské kláštery opět k bavorské provincii, ovšem jako samostatný celek, řízený moravským zástupcem bavorského provinciála, tj. vikářem. Netvoří provincii, ale vikariát, který r. 1604 dostává samostatného představeného, jenž podléhá přímo řádovému generálovi v Římě. (79)
Možná, že tu má nějaký význam ta okolnost, že převzetí Hory sv. Klimenta se uskutečňuje už rok po vytvoření samostatné slovanské provincie: je to snad také součást snah Karla IV. a jeho bratra Jana o oživení cyrilometodějského odkazu?
Do moravského vikariátu patřily ve 14.-15. století tyto kláštery:
1) Koruna čili Věnec Panny Mariae (Corona Mariac), blízko Krasíkova u Moravské Třebové, který založil r. 1267 Boreš z Rýznburka (zničen od husitů).
2) Klášter Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše apoštola v Brně, založený r- ^53-57 markrabím Janem a dostavěný jeho synem Joštem. R. 1783 » katolický « vladař Habsburk Josef II. jim tento klášter vzal a přestěhoval nucené členy řádu na Staré Brno do polozbořeného kláštera cister-ciaček » Aula Mariae « - Královský dvůr Panny Marie, zrušeného roku 1782. Založila jej r. 1322 česká královna Eliška Rejčka, proto se nazýval též » Aula Rcginae « - Dvůr královny.
3) Klášter sv. Barnabáše apoštola v Moravském Krumlově, založený roku 1355 Čeňkem z Lípy (zničen od husitů).
4) Proboštstvt sv. Klimenta u Cimburka, nebo n Koryčan, založené markrabím Janem r. 1358 (zničeno od husitů?).
5) Klášter Panny Marie v Jevíčku, založený kolem r. 1370 a zrušený Josefem II. r. 1784.
(79) JANETSCHEK, Augustiner-Eremitenstift..., uv. pr., str. 5. - Necrologia, str. 3-4.
Ústředí moravského vikariátu bylo u sv. Tomáše v Brně. Převorové tohoto kláštera byli voleni na rozdíl od jiných klášterů vždycky na doživotí (prior perpetuus) a r. 1752 dostali zcela mimořádně hodnost opata. Byli to bezprostřední vyšší představení probošta a bratří na Svatoklimentské hoře, a jistě tam zasahovali. Členové proboštství byli jmenováni na určitý čas (pro tempore) a mohli se střídat (successive). Pocházeli buďto přímo z Brna nebo i z jiných klášterů. U některých bratří máme výslovně zaznamenáno, že pracovali na Svatoklimentské hoře (Matyáš, Šimon, Ambrož - viz naše č. 5, 6, 8). Někteří tam také zemřeli (Petr, Ambrož - naše č. 10). Ti tam byli i pohřbeni.
Záznamy o úmrtích nám nepodávají jména všech bratří, kteří žili a pracovali na Moravě, protože někteří z nich byli přeloženi do jiných provincií podle potřeb církve a řádu, anebo za husitských bouří i odpadli. Některé záznamy se mohly také prostě ztratit. Z týchž důvodů neznáme ani jména všech bratří ze svatoklimentského proboštství. Stopy po proboštství se ztrácejí po r. 1464, a proto uvedeme jenom zemřelé po tento rok. Každý ze zemřelých mohl na Klimcntku prodlévat aspoň dočasně, avšak pokusíme se i zjistit, kdo z nich tam byl opravdu. Neuvádíme zde vedle sebe latinské znění a jeho překlad, neboť latinský text vypracoval už Janetschek, a proto stačí jej prostě přeložit.
Ne bez významu pro svatoklimentskou otázku je zápis o knězi Petru proboštovi z Vřesovic v olomouckých půhonech. (76)
» Č. 679. Anna z Labut pohání Václava z Ořechového z I. hř. gr. že mé úroky bral v Labuťech a těch mi navrátiti nechce a rybník mi jest muoj spustil a z něho ryby vyprodal. Zná-li... etc. chci na panském nálezu dosti míti. Por. č. Jakuba písaře. Poklid
(Burek a Tomík)
C. 680. Týž Anna poh. kněze Petra probošta z Vřezovic z I. hř. gr. že mi mé zboží Lan-šperk (sic!) drží dědičné a nechce mi zase postúpiti a svých peněz vzíti. Zná-li, etc. ale chci to dskami provésti. Por. č. Jakuba písaře.
(Tíž póhončí.) «
Poznámky: L = 50, hř. gr. znamená hřiven grošů (staročesky: groši). Zkratka poh. nebo jenom p. znamená pohoním, dnešní češtinou: poháním, rozumí se před soud. Zkratka por. č. znamená: poručníka činím. Poručník je totéž jako dnešní právní zástupce. Věta: zná-li... etc. je právní výraz, který se opakoval vždycky na konci půhonu, a celý zněl takto: » Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli pří, ale chci naň dskami ukázati... « Také se říkalo:
(76) VINCENCIUS BRANDL, Libri citationutn et sententiarum, seu Knihy půhonné a nálezové, Tomus III, pars altera, qua continentur Půhony olomoucké 1437-1448, Brunnae 1880, str. 557, č. 680.
» Zná-li mi se, zná se v pravdě, pakli mi se nezná, ale chci naň dskami ukázati ... « Nebo, jako v případě Anny: » - ale chci to dskami provésti... « (77)
Půhončí (póhončí) je soudní zřízenec, který doručuje žalobu čili půhon.
Podrobnější údaje o sporech mezi Annou, vdovou po Semíkovi z Ujezda, a augustiniány jsme uvedli při našem čísle 7. Anna chce 50 hřiven grošů a vesnici nazývá Lanšperk místo běžnějšího Ranšperk. Chce své pozemky zpět a vrací proboštovi jejich kupní cenu, určenou a přijatou jejím manželem Šemíkem. Půhon byl učiněn » v sobotu před Lucií « r. 143 7 (a ne r. 143 8, jak myslil Hurt).
Kněze Petra označuje Anna v půhonu jakožto probošta z Vřesovic. Srovná-me-li průběh celé pře a jiné doklady, není pochyb, že je to augustiniánský probošt z hory sv. Klimenta. Z toho vyplývá, že sice svatoklimentské pro-boštství ještě trvalo jako » právní osobnost«, ale členové přesídlili od kaple do Vřesovic. Tam žila asi ještě aspoň nějaká klášterní obec, jinak by stačilo říci » kněz, nebo bratr Petr «. Udává-li se představenství, musil zde být někdo podřízený. Obytné budovy na hoře byly pravděpodobně zničeny, ale kaple byla aspoň nějak v provozu, a bratři k ní chodili z Vřesovic. Neboť pouhé držení a řízení majetku ve Vřesovicích by neopravňovalo k titulu probošta.
V půhonných knihách činí Anna dva půhony za sebou, což ovlivnilo znění druhého půhonu, který nás zajímá, proto byly zde uvedeny oba půhony. Žaloba Anny z Labut se dá tedy vyjádřit asi takto:
» Č. 680. Táž Anna pohání (před soud) kněze Petra probošta z Vřesovic pro 50 hřiven grošů za to, že mi drží můj dědičný majetek Lanšperk, a nechce mi jej vrátit nazpět a vzít si ode mne své peníze, které za něj dal mému manželovi Semíkovi. Dozná-li, že jsem v právu, zná se k tomu v pravdě. Trvá-li však na při, provedu důkazy ze zemských desek. Svým právním zástupcem činím písaře Jakuba. Obsílku doručili proboštu Petrovi soudní zřízenci Burek a Tomík, a to v sobotu před sv. Lucií (tj. před 13. XII.) r. 1437. «
Anna skutečně při vyhrála, a to proto, že Šemík nezanesl prodej z r. 1414 do zemských desek, ač to slíbil (naše č. 7). Protože však Anna vyhraný majetek prodala brzy po soudu (1464), zdá se, že tu šlo jenom o její rozmar anebo snad o nějak uraženou ženskou ješitnost: majetek prostě neměli mít augustiniáni, a o to se soudila asi 40 roků.
10. Zápisy o úmrtích - nekrologia
Záznamy o úmrtí otců a bratří Rádu obutých poustevníků sv. Augustina, zemřelých v moravské řádové oblastí od r. 1363 do r. 1888. V tomto pořadí je sestavil P. Klement Janetschek OSA, archivář opatství u sv. Tomáše. (78)
(77) V. BRANDL, Libri citationum et sententiarum, Tomus I, Brno 1872, str. vi-vn, úvod.
(78) Necrologia patrům et fratrum Ordinis Eremitarum calceat. S. Augustini, in Vicariatu Moraťiae ah anno 1363-1888 defunctorum. - In hune ordinem redegit P. Clemens de Elpidio Janetschek, abbatiae ad s. Thomam p. t. archivarius, O.S.A. - Brunae 1894, ex typographia pontif. Benedictinorum Rajhra-diensium. - Sumptibus propriis.
Kde pisatel čerpá z pramenů mimo opatský archiv, udává to vždy na příslušném místě. V žebravých řádech, k nimž patřili brněnští augustiniáni, byl nejvyšším představeným generál (prior generalis). Celý řád se dělil na provincie, kterým stál v čele provincial (prior provincialis). Provincie byly tvořeny z konventů, které řídil místní představený (prior con-ventualis), případně z menších domů, jimž stál v čele např. probošt. Augustiniánské provincie se po r. 1266 vytvořily podle národností (Itálie, Španělsko, Francie, Německo), a Morava patřila až do r. 1357 k německé bavorské provincii. V r. 1357 vznikla na popud Karla IV. samostatná slovanská provincie, k níž patřily Čechy, Morava a Polsko. Provinciálem se stal pře-vor pražského kláštera, bratr Václav (C D M, sv. 9, 58).
Tato sestavba se však neudržela, a tak od r. 1391 patří moravské augustiniánské kláštery opět k bavorské provincii, ovšem jako samostatný celek, řízený moravským zástupcem bavorského provinciála, tj. vikářem. Netvoří provincii, ale vikariát, který r. 1604 dostává samostatného představeného, jenž podléhá přímo řádovému generálovi v Římě. (79)
Možná, že tu má nějaký význam ta okolnost, že převzetí Hory sv. Klimenta se uskutečňuje už rok po vytvoření samostatné slovanské provincie: je to snad také součást snah Karla IV. a jeho bratra Jana o oživení cyrilometodějského odkazu?
Do moravského vikariátu patřily ve 14.-15. století tyto kláštery:
1) Koruna čili Věnec Panny Mariae (Corona Mariac), blízko Krasíkova u Moravské Třebové, který založil r. 1267 Boreš z Rýznburka (zničen od husitů).
2) Klášter Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše apoštola v Brně, založený r- ^53-57 markrabím Janem a dostavěný jeho synem Joštem. R. 1783 » katolický « vladař Habsburk Josef II. jim tento klášter vzal a přestěhoval nucené členy řádu na Staré Brno do polozbořeného kláštera cister-ciaček » Aula Mariae « - Královský dvůr Panny Marie, zrušeného roku 1782. Založila jej r. 1322 česká královna Eliška Rejčka, proto se nazýval též » Aula Rcginae « - Dvůr královny.
3) Klášter sv. Barnabáše apoštola v Moravském Krumlově, založený roku 1355 Čeňkem z Lípy (zničen od husitů).
4) Proboštstvt sv. Klimenta u Cimburka, nebo n Koryčan, založené markrabím Janem r. 1358 (zničeno od husitů?).
5) Klášter Panny Marie v Jevíčku, založený kolem r. 1370 a zrušený Josefem II. r. 1784.
(79) JANETSCHEK, Augustiner-Eremitenstift..., uv. pr., str. 5. - Necrologia, str. 3-4.
Ústředí moravského vikariátu bylo u sv. Tomáše v Brně. Převorové tohoto kláštera byli voleni na rozdíl od jiných klášterů vždycky na doživotí (prior perpetuus) a r. 1752 dostali zcela mimořádně hodnost opata. Byli to bezprostřední vyšší představení probošta a bratří na Svatoklimentské hoře, a jistě tam zasahovali. Členové proboštství byli jmenováni na určitý čas (pro tempore) a mohli se střídat (successive). Pocházeli buďto přímo z Brna nebo i z jiných klášterů. U některých bratří máme výslovně zaznamenáno, že pracovali na Svatoklimentské hoře (Matyáš, Šimon, Ambrož - viz naše č. 5, 6, 8). Někteří tam také zemřeli (Petr, Ambrož - naše č. 10). Ti tam byli i pohřbeni.
Záznamy o úmrtích nám nepodávají jména všech bratří, kteří žili a pracovali na Moravě, protože někteří z nich byli přeloženi do jiných provincií podle potřeb církve a řádu, anebo za husitských bouří i odpadli. Některé záznamy se mohly také prostě ztratit. Z týchž důvodů neznáme ani jména všech bratří ze svatoklimentského proboštství. Stopy po proboštství se ztrácejí po r. 1464, a proto uvedeme jenom zemřelé po tento rok. Každý ze zemřelých mohl na Klimcntku prodlévat aspoň dočasně, avšak pokusíme se i zjistit, kdo z nich tam byl opravdu. Neuvádíme zde vedle sebe latinské znění a jeho překlad, neboť latinský text vypracoval už Janetschek, a proto stačí jej prostě přeložit.
Komentáře
Okomentovat