Mošnov a rytíři z Mošnova do konce 15. věku -XIII. část

Cituji:

Roku 1447 došlo k události, která měla velký ohlas na Moravě a znamenala osudný krok pro rytíře z Mošnova. Nějaký Kuník pobral totiž sirotkům popraveného Heralta z Kunštátu neprávem klenoty a peníze a utekl na Hodoním, kde byl zastižen; Čeněk ho měl postavit před soud, ale neučinil tak. Žaloval ho nejprve Proček z Kunštátu jako poručík sirotků, ale předal pak poručnictví Jiřímu z Poděbrad. Ten zažaloval r. 1448 Čeňka nejprve o 1100 hř. a při následujícím zasedání zemského soudu o 4000 hř., ale ten na to vůbec nereagoval. Proto se v únoru 1449 chystalo proti němu vojenské tažení. 48) Hodonín byl rytířům z Mošnova odňat a spravován zemským soudem, ale kolem r. 1450 jej dobyl Václav Sudlice z Nezpečova (doložen zde už. r. 1452). R. 1453 byl převzat hrad do královských rukou a dobudován v silnou pevnost, která v l. 1468 - 1470 odolala útoku Uhrů. 49) Ozbrojené vystoupení proti Mošnovským se stalo zřejmě pro inzultaci úředníků zemského práva olomouckého, kteří měli v této při exekuční cestou vymáhat požadavky Jiřího z Poděbrad jménem Heraltových sirotků. Pro tento odboj měli Čeněk i jeho synové Jan, Jiřík a Papák (Oldřich) ztratiti čest, hrdlo i statky. Když se stal r. 1458 Jiří českým králem, snížil jim trest, poněvadž se pokořili, pouze na nucený prodej moravských statků a do třetího pokolení neměli jich zde znovu nabývat, ale i tato podmínka jim mohla býti a také dočasně byla prominuta. 50) Příslušný zápis je sice v pramenné edici datován k r. 1462, tehdy však byli Čeněk i Oldřich už mrtvi, takže zmíněný výrok se stal asi r. 1452. Je ovšem pozoruhodné, že teprve r. 1463 žaluje David, písař menšího práva olomouckého Jiříka z Mošnova na Buchlově (nikoli Jana!) o 20 hř., že při jednání o Heraltovy sirotky ho Jiřík z Mošnova zajal, dal do vězení na Hodonín a pobrali mu tam koně a zbroj, a r. 1464 Mikuláš z Ojnic a Bystřice, nejvyšší sudí olomouckého práva, že ho Jiřík jal, šacoval, věznil, ke škodám připravil i dobytek jeho poddaným odňal; dále že půjčil ohnivé šípy zemskému zhoubci Dobeškovi, chráněnému i Matoušem ze Štermberka a Janem Pivem z Bořic, který mu jimi vypálil kroměřížské předměstí. 51) Někteří se domnívají, že spor s Jiřím z Poděbrad se táhl od r. 1447 do r. 1462, nebo že se Jiří z Mošnova na rozdíl od otce a bratří s postiženými dvěma úředníky do r. 1464 dosud nevyrovnal.