Papák von Moschenaw - z Mošnova

(67) PEZ, Thesaurus anecdotorum, III, 2. Th. 527. Uvádí JANETSCHEK, Das Augustiner-Eretnitenstift..., str. 48 (47-52, 56-65 )- Avšak i v těchto poměrech jakási síla žene k úsilí o dvojí vzestup. Z mravního hlediska tu jsou vlny snah o návrat k přísné kázni: za převora Vavřince Ponnafiela (1433-43) _ za Ondřeje Bysmanna (1479-82) - za Matyáše Ru-benganse (1482-90) a jiných. Objevují se pokusy obnovit zničené domy: Jevíčko r. 1444 - Moravský Krumlov 1455 - Koruna P. M. 1463-66. A » Sv. Kliment«? Podle Hurta se tamní probošt Petr r. 1437 nazývá již » probošt vřesovský « (uv. pr. 69). A v právních dokladech ze soudů kláštera s Annou z Labuta, vdovou po Semíkovi, o Hořenčicích- Ramsperku se říká: » - Rannsperk villain desertam « - Ramsperk, opuštěnou, zpustlou vesnici... (r. 1464). Ještě r. 1453-57 byl dán Ramsperk jako zástava Jindřichovi z Dobrčic a z Tučína, ale pak neodvratně pustne a jeho území splývá většinou s Vřeso-vicemi. Vřesovice se udržely v přímém držení kláštera, i když byly d

JIŘÍ MARIA VESELÝ O.P. SVATOKLIMENTSKŸ LISTÁŘ Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství Cyrilometodějské dílo v pramenech o svatoklimentském proboštství Staré Město-Veligrad 1963 Řím 1969 © JIŘÍ MARIA VESELÝ O. P., 1969 Vytiskly Poligrafické závody PRO v Římě Cituji: Kupní smlouva se Šemíkem z Labut Zbožní poutníci přinášeli na svatoklimentskou horu asi nejenom své viny do zpovědnic, ale i dary a almužny. Ty však ani spolu s hospodářstvím kolem svatyně (listina 1-3) nestačily na výživu klášterní rodiny a na výstavbu a údržbu budov. Proto jim markrabí Jan daruje vesnici Vřesovice, kde augustiniánům patřil dvůr, zahrada, lesy a rybníky - a dále dvě třetiny dědinky Hořenčic (Ramšperka). Zbývající třetina měnila často svého vlastníka: Vaněk z Boskovic a Černé Hory ji r. 1391 převedl na Jindřicha ze Zástřizlí, a ten ji r. 1398 vložil do zemských desek na Šemíka z Újezda a z Labut. (58) Markrabí Jošt, syn a nástupce Janův, dával Cimburk do zástavy různým pánům, z nichž

Citace: Tomáš Baletka Páni z Kravař Z Moravy až na konec světa ŠLECHTICKÉ RODY, ČECH, MORAVY A SLEZSKA Čeněk z Mošnova pečetil v roce 1415 pečetní list proti Husovu upálení což ho řadí mezi kravařskou klientelu. 109. Kromě toho část Mošnova (něm.Engelswald), který se stal někdy ve 14. století lénem olomouckého biskupství, byla od druhé poloviny 14. století až do roku 1433 v držení pánů z Kravař. Na základě kusých pramenných údajů nelze rozhodnout, zda Čeněk mohl držet majetky v Mošnově z milosti olomouckého biskupa nebo pánů z Kravař. 110. Se jménem Čeňkovým se poprvé setkáváme na protestní listu a pak až v roce 1420, kdy odpověděl husitské Praze. Čeňkovi se velmi ostrý protirevoluční postoj vyplatil, neboť za válečnické služby dostal od císaře Zikmunda množství statků do zástavy i dědičného vlastnictví. Čeněk zemřel v roce 1454 a jeho tři synové Jan Oldřich a Jiří vyvíjeli podobně neblahou činnost jako jejich otec. 111 110 - Roku 1433 daroval Jan z Kravař na Jičíně Mošnov k pravému

Cituji: Peter von Krawarn [ Bearbeiten ] Peter von Krawarn (tschechisch Petr z Kravař ; 1389-1434) war das letzte Mitglied des Adelsgeschlechts. 1416 wurde er von König Wenzel IV. zum mährischen Herzog ernannt. Petr war ein geachteter, reicher Adeliger mit zahlreichen Höfen in Mähren und Schlesien . In der unruhigen Zeit der Hussitenbewegung war er 1420 gezwungen, seine Ländereien in Böhmen und die erst erworbenen in Schlesien zu verkaufen. Kravaře und Kouty kauften ihm ze Šlevic, Píšť Pavel ze Sovince, das Dorf Razumovice Boček z Labutě und Velké Hoštice a Komárov Jan Chelm z Výškovic ab. Er selbst war Anhänger der Lehre von Jan Hus und nahm an der Protestversammlung des Adels teil. Auch durch seinen finanziellen Anteil bekam die Bewegung Auftrieb; er stand aber später an der Seite des gemäßigten Hussitenflügels. 1429 nahm er an der Prozession des Prokop Veliký zu Friedensverhandlungen in Bratislava teil.

Papákův potok Masarykova univerzita Přírodovědná fakulta Ústav botaniky a zoologie Přírodní poměry a flóra okolí Mořkova Bakalařská práce autor Eva Nováková Citace: Obr. 5. Pedologická mapa (Novák 1991 Hydrologické poměry Studované území je po hydrografické stránce součástí povodí řeky Odry, tedy náleží k úmoří Baltského moře. Je odvodňováno levostrannými přítoky řeky Jičínky, které pramení na severních svazích Veřovických vrchů. Jsou to Králův potok, Papakův potok , Křižanův potok, Zrzávka a jiné bezejmenné vodní toky. Největší odtok připadá na březen a duben. Nejdůležitějším vodní tokem je Králův potok, který pramení pod hřebenem Huštýna a hlubokým korytem teče přímo k severu. Do osídlené části horního konce Mořkova vstupuje pod železničním nadjezdem. Stal se hlavní osou pro osídlování obce. V nejsevernější části obce se vlévá do Jičínky. Jediným větším přítokem Králova potoka je z východní strany přitékající Papákův potok. Pramení p

O d k a l i c h a p ř e s ú c h v a t y k z á s t a v á m 1 2 7 s. 61-62; B. VARSIK, Husitské revolučné hnutie, s. 174; L. HOSÁK, II. Od nejstaršího pramenného údobí do husitských válek, s. 63; Z. POKLUDA, Hrad a panství Uherský Ostroh, s. 157; J. ČOUPEK a kol., Kunovice, s. 56. 11 J. PAJER a kol., Strážnice, s. 63-64. 12 B. BRETHOLZ, Die Übergabe Mährens, s. 339-342; G. TREIXLER, Gödinger Urkunden II, s. 27-29. 13 Z. POKLUDA, Hrad Buchlov, s. 57; D. DVOŘÁKOVÁ, Rytier a jeho kráľ, s. 33, 95, 278, 378 a 522. 14 B. BRETHOLZ, Die Übergabe Mährens, s. 302-306, 345-349; ZbR, s. 170 (č. 1230); D. DVOŘÁKOVÁ, Rytier a jeho kráľ, s. 379. 15 J. VÁLKA, Dějiny Moravy I, s. 132-136; Z. POKLUDA, Hrad a panství Uherský Ostroh, s. 157; Királyok és királynék itineráriumai, s. 119; RI XI/2, č. 6452-6458. 16 M. SVOBODA, Břeclav za husitských válek, s. 143-144; D. DVOŘÁKOVÁ, Rytier a jeho kráľ, s. 378-379; ZbR, č. 1006; Z. POKLUDA, Hrad a panství Uherský Ostroh, s. 157; Pramene k dejinám Slovenska a Slová

(Pečeti se překopírováním nezobrazily .) H o d o n í n - d ě j i n y m ě s t a d o r o k u 1 9 4 8 1 0 4 Když na jaře 1434 Ctibor mladší ze Stibořic zemřel, Hodonín, a podle všeho také uherskou Skalici, stále držel Jan z Vrbna, a to i po porážce husitských radikálů u Lipan (30.5.1434). V souvislosti s Hodonínem je Jan naposled bezpečně zmíněn v polovině září téhož roku. Nelze však vyloučit, že Hodonín podržel i nějaký čas potom. Po Ctiborově smrti se rozpoutal boj o jeho rozsáhlý majetek, do něhož se nepřímo zapojil i Jan z Vrbna. Ctibor nezanechal mužského potomka a podle závěti se jedinou dědičkou rozsáhlého rodového majetku měla stát jeho jediná dcera Kateřina, zasnoubená s těšínským knížetem Přemkem. Podle uherského zvykového práva však přednost před ženským potomkem měl nejbližší žijící mužský příslušník rodu, kterým v dané chvíli byl bratranec zesnulého Stibora mladšího Mikuláš, jehož prameny často nazývají Nikolajko Szarlejský. Nárok na Stiborův majetek si přitom činil také císa