Anna z Labuta - Svatoklimentský listář - II. část
(67) PEZ, Thesaurus anecdotorum, III, 2. Th. 527. Uvádí JANETSCHEK, Das Augustiner-Eretnitenstift..., str. 48 (47-52, 56-65)-
Avšak i v těchto poměrech jakási síla žene k úsilí o dvojí vzestup. Z mravního hlediska tu jsou vlny snah o návrat k přísné kázni: za převora Vavřince Ponnafiela (1433-43) _ za Ondřeje Bysmanna (1479-82) - za Matyáše Ru-benganse (1482-90) a jiných. Objevují se pokusy obnovit zničené domy: Jevíčko r. 1444 - Moravský Krumlov 1455 - Koruna P. M. 1463-66. A » Sv. Kliment«? Podle Hurta se tamní probošt Petr r. 1437 nazývá již » probošt vřesovský « (uv. pr. 69). A v právních dokladech ze soudů kláštera s Annou z Labuta, vdovou po Semíkovi, o Hořenčicích- Ramsperku se říká: » - Rannsperk villain desertam « - Ramsperk, opuštěnou, zpustlou vesnici... (r. 1464). Ještě r. 1453-57 byl dán Ramsperk jako zástava Jindřichovi z Dobrčic a z Tučína, ale pak neodvratně pustne a jeho území splývá většinou s Vřeso-vicemi. Vřesovice se udržely v přímém držení kláštera, i když byly dávány často v zástavu. Na hoře svatého Klimenta musilo dojít ke katastrofě, po níž se probošt odstěhoval do vřesovského dvora a nazýval se »vřesovský«. Naposledy klášter pustil do zástavy Vřesovice spolu s pustou vsí Ramsper-kem městu Kyjovu, na krytí dluhu i860 zlatých, které si klášter od města vypůjčil. Smlouvou ze dne 5. července 1577 prodal klášter obě vesnice Kyjovu za 2.600 zlatých. (68) Hora sv. Klimenta se stala ničí.
Příčiny byly tři: husitské bouře, za nichž bylo mnoho klášterů zničeno a mnoho řeholníků zabito - proticírkevní smýšlení lidu i šlechty, takže klášterní majetek se nebránil, nýbrž zabíral - a konečně války česko-uherské. Tak augustiniáni ztratili nejenom svatoklimentské proboštství, ale i » Korunu « a Krumlov, ačkoli se všemožně snažili o návrat a obnovu života.
8. Doznání Jana Bradky o knězi Šimonovi
Velmi důležitou zmínku o svatoklimentském proboštství má krevní kniha města Jihlavy, čili » Hrdelní zápisy města Jihlavy «. Rukopis se uchovává v městském jihlavském archivu a má značku » A, IV «. Prvně jej vydal tiskem roku 1930 Augustin Neumann OSA, (69) a Rudolf Hurt na něj upozornil znovu r. 1948. (70) Výpověd zní takto:
Recogniscio Jana Brad(e)k sine tormento -
Avšak i v těchto poměrech jakási síla žene k úsilí o dvojí vzestup. Z mravního hlediska tu jsou vlny snah o návrat k přísné kázni: za převora Vavřince Ponnafiela (1433-43) _ za Ondřeje Bysmanna (1479-82) - za Matyáše Ru-benganse (1482-90) a jiných. Objevují se pokusy obnovit zničené domy: Jevíčko r. 1444 - Moravský Krumlov 1455 - Koruna P. M. 1463-66. A » Sv. Kliment«? Podle Hurta se tamní probošt Petr r. 1437 nazývá již » probošt vřesovský « (uv. pr. 69). A v právních dokladech ze soudů kláštera s Annou z Labuta, vdovou po Semíkovi, o Hořenčicích- Ramsperku se říká: » - Rannsperk villain desertam « - Ramsperk, opuštěnou, zpustlou vesnici... (r. 1464). Ještě r. 1453-57 byl dán Ramsperk jako zástava Jindřichovi z Dobrčic a z Tučína, ale pak neodvratně pustne a jeho území splývá většinou s Vřeso-vicemi. Vřesovice se udržely v přímém držení kláštera, i když byly dávány často v zástavu. Na hoře svatého Klimenta musilo dojít ke katastrofě, po níž se probošt odstěhoval do vřesovského dvora a nazýval se »vřesovský«. Naposledy klášter pustil do zástavy Vřesovice spolu s pustou vsí Ramsper-kem městu Kyjovu, na krytí dluhu i860 zlatých, které si klášter od města vypůjčil. Smlouvou ze dne 5. července 1577 prodal klášter obě vesnice Kyjovu za 2.600 zlatých. (68) Hora sv. Klimenta se stala ničí.
Příčiny byly tři: husitské bouře, za nichž bylo mnoho klášterů zničeno a mnoho řeholníků zabito - proticírkevní smýšlení lidu i šlechty, takže klášterní majetek se nebránil, nýbrž zabíral - a konečně války česko-uherské. Tak augustiniáni ztratili nejenom svatoklimentské proboštství, ale i » Korunu « a Krumlov, ačkoli se všemožně snažili o návrat a obnovu života.
8. Doznání Jana Bradky o knězi Šimonovi
Velmi důležitou zmínku o svatoklimentském proboštství má krevní kniha města Jihlavy, čili » Hrdelní zápisy města Jihlavy «. Rukopis se uchovává v městském jihlavském archivu a má značku » A, IV «. Prvně jej vydal tiskem roku 1930 Augustin Neumann OSA, (69) a Rudolf Hurt na něj upozornil znovu r. 1948. (70) Výpověd zní takto:
Recogniscio Jana Brad(e)k sine tormento -
Doznání Jana Bradky bez mučení.
» Najprve vyznal, že Křížek z Kyjeva (!) přip(r)avil Ance šafáře z Mistřína, ježto sedí u Kyjova, vzal od jedneho sladu (z) Meziříče a od druhého sladu druhů měřici, (bez mučení) a ty měřici propil u toho Křižka z Kyjova. - Item také vyznal, že jeden (!) byli tři dny u sva-
(68) Archiv augustiniánského kláštera na Starém Bml. - HURT, str. 75-76.
(69) Nové prameny k déjinátn husitství na Moravé, Olomouc, 1930 (Cyrilometodějská matice), str. 247-8 (215-258).
(70) Sv. Kliment, uv. pr., str. 68.
tého Climenta, tovaryši i s Janáčem a kněz Šimon s nimi od svatého Climenta, ten byl doma a tu jsú koně chovali v studuolce před klášterem. - Item Václav kadeřavý a ryšavý tu je přechovával Janče samého a Čteta (!) a potřebu jim dával. Item Václavóv syn z Coríóm, ježto bydlí v Osvětimanech, ten dělal některaké železa jim, ale neví, kteraká; a ten kovář nosil jim píci z ohmuna (!) v flaškách y láhviciech. - Item Vávra z Celožnic krčmář také o tey zradě věděl, jakož jměli Kužele zraditi Janáčovi a jeho tovaryšiem a jměl jim toho pomoci a leželi u něho tu neděli před květnů nedělí a tu bylo jich XIIII; a tři prostěradla propili u Vávry, ježto vzeli u Jany. - Item Václav z Moštčnice také věděl a vídal Jana z Moštěnice y o páně Kuželově zradě věděl y jednal. - Item Mikeš, bratr Bradkóv z Veteřova, ježto má mnoho včel, věděl, že jměl zraditi Kužele Janáčovi s jeho tovaryšem a věděl o tom, y radil k tomu, aby to učinil Bradka. « (Podtrhujeme my.)
Zmínku o svatoklimentské hoře učinil Bradek (možno číst i Bradka) při soudním výslechu v Jihlavě, a to nikoli »na mukách«, nýbrž »sine tormento « - » bez mučení «. Jde tu o celou řadu různých výdechů, z nichž jeden předcházející má toto časové určení: » Znamenay, co jest seznal Hanzl na mukách de Antndorff, jako jej oběsili v Jemnici v pátek před svatou Lucií. « (Neumann, uv. pr., str. 244.) Svátek sv. Lucie je 13. prosince. U zápisu o jiném výslechu, těsně před Hanzlem, je psáno: » Doznání bez muk roku Páně 1416 « (str. 243). U osmého zápisu po Janu Bradkovi je nadpis: » Dále Janek vyznal na mukách v neděli »Judica« 1416.« (str. 254). Podle toho tedy můžeme klást výpověď Jana Bradka bezpečně do roku 1416, to jest mezi Hanzla a Jánka, a ne tudíž do r. 1417, jak myslel Hurt (uv. pr. 68). Přesný měsíc a den výslechu se zatím nedá zjistit. V pátek před svatou Lucií byl Hanzl už hotov s výslechy v Jihlavě a oběšen v Jemnici, takže jeho výslechy mohly trvat počínajíc lednem 1416. Neděle »Judica« je pátá postní neděle, zvaná Smrtná nebo Smrtelná. Nazývá se tak proto, že mešní modlitby v ní začínají slovy: »Judica me Deus... « - »Zjednej mi právo, Bože... «. Může být posunuta nejdále do měsíce dubna. Doznání Jana Bradka o svatoklimentské hoře mohlo být proto učiněno od ledna do dubna 1416.
Pokud jde o slovní stránku: Meziříčí je v originále psáno z Myzeříče, v studuolce - v stolduocze, ryšavý - arsschawy, z Coričan - z Corihan, v Osvětimanech - v Oswietymanech, z Celožnic - z scelusnic, z Moštěnice -z Moštěnice, Kuželově - Kulelovie (Neumann, str. 247, pozn. f- n).
Velmi důležitý je zde tvar » Climent«. Roku 1401 se v latinském udělení zpovědní pravomoci říká: »... de monte sancti Clemen tis... « (naše č. 6). České znění má místo » e « » i « - Kliment, což svědčí o tom, zeje moravský lid přijal prostřednictvím řečtiny, v níž se dlouhé » é « (éta) už v 9. století četlo jako »i«. Proto Moravané říkali zásadně od počátku Kliment, což se udrželo i ve 14.-1$. století. Řecká výslovnost tohoto jména mohla přijít na Moravu jedině z úst sv. Cyrila a Metoděje a jeho žáků.
»- ze jeden byli tři dni u sv. Klimenta... « znamená: » že jednou byli tři dni... «
»Stodůlka« patřila zřejmě ke skrovnému hospodářství kolem kaple a proboštství. Je vidět, že se tam nejen pásl dobytek, ale i obdělávalo pole, případně svážely desátky z Vřesovic a Ramšperka. Protože tam archeologický výzkum zatím nezjistil větší zbytky ani hospodářských, ani obytných zděných budov, zdá se, že tam byly budovy většinou ze dřeva, srubové, které zanikly požárem téměř beze stop. Asi pět set metrů od kostela na svahu směrem k Osvětimanům byly ještě před sedmi roky mohutné pně vinné révy, vinoucí se kolem kmenů lesních stromů. Neupozornění lesní dělníci ji vysekali a již nevyrostla.
Výslechy jsou psány v Jihlavě, a to buď česky nebo německy a latinsky, a podobně je tomu i v » Knihách lozunků znojemských «. (71) Z toho je vidět, že ani Jihlava, ani Znojmo nebyly tehdy výlučně německé. Jestliže tedy byly proti husitům, nebylo to jenom proto, že tam byli Němci.
Dějepisný rámec této zmínky o sv. Klimentu je velmi smutný. Prokop, druhý syn markrabího Jana a bratr markrabího Jošta, i podle svědectví svého bratrance císaře Zikmunda byl zloduch. (72) Rozpoutal bratrovražedné boje, uvedl Moravu do bídy a zmatků, a byl roku 1399 vyobcován z církve (ex-komunikován) s řadou pánů, kteří bezohledně těžili z úpadku rodné země a pak se přidali k husitským bouřím. Neumann proto říká: » Mostem vedoucím od doby předhusitské k období husitskému jsou boje vedené markrabím Prokopem na Moravě. Mezi jeho četnými, Církví vyobcovanými stoupenci, shledáváme pány, kteří později, v době husitské, zaujímali důležité postavení ve straně proticírkevní... «
» Hrdelní akta jihlavská (moravský to doplněk popravčí knihy rožmberské) potvrzují exkomunikační listinu stoupenců Prokopových, i pokud vrhá světlo na poměry v duchovenstvu. Jestli zmíněná právě bula uvádí jména vyobcovaných kněží, ke straně Prokopově se klonících, pak jihlavské výslechy ukazují, jak takoví kněží podporovali tlupy opovědníků (naše pozn. - lupičů). Takoví kněží ovšem mohli potom snadno přejít k nové skupině náboženské. «
»I pro poměry v klášteřích lze čerpati z jihlavských akt nový, důležitý příspěvek. Nový prvek k poznání úpadku církevního života. Tentokráte se nám jeví ve způsobe vlivu rozháraných poměrů politických. Opovědnické tlupy používaly totiž pevných klášterů za bezpečné útulky. Tak tomu bylo v Zábrdovicích a na hoře sv. Klimenta u Osvětiman ... « (73)
Neumann tedy chápe výpověď Jana Bradky o Šimonovi ze svatokli-mentské hory jako doklad, že Simon byl s Janáčem spolčen, a proto spolulupičem.
(71) NEUMANN, UV. pr., str. 156-213. - Městský archiv znojemský, rukopisy II, 238 ...
(72) CDM, svazek 13, č. 5, str. 5-6 (česky). - Viz též CDM, 13, č. 119, str. 125-6.
(73) NEUMANN, UV. pr., str. 5.
Zdá se, že téhož názoru je i Rudolf Hurt: »... to, co o knězi Šimonovi se dochovalo v krevní knize města Jihlavy, vrhá opravdu podivné světlo na poměry kázně ve sboru svatoklimentských mnichů. V nich jako by se obrážely neklidné a rozervané poměry, v nichž Morava žila od konce 14. století vinou neustálých bojů mezi oběma markraběcími bratry a syny zakladatele našeho proboštství, Joštem a Prokopem. Podle zápisů zmíněné krevní knihy z r. 1417 (naše pozn. - správně: 1416) náležel kněz Simon mezi společníky lupiče Janáče, kterému umožnil útulek u sv. Klimenta na tři dny a jeho koním poskytl útulek ve stodůlce pod klášterem. Ovšem z tohoto jediného nám známého případu nelze vyvozovat závěry o celkovém nebo obecném poklesu kázně na naší hoře. Je dokladem toho, že vlivům ze světského a neustálými poměry zhrublého prostředí, v němž tolik lidí přišlo na scestí, neušel ani sbor mnichů, žijících na takové samotě, jakou poskytovala naše hora. « (Uv. pr., str. 68)). K těmto závěrům došel Hurt asi pod vlivem Neumannovým, který své myšlenky, citované nahoře, uzavřel takto: »I nastává otázka: I kdyby v klášteřích bývaly byly ty nejlepší poměry, zdali pobyt loupeživých tlup v jejich kobkách nebyl na újmu řádové disciplině ? «
Pro úplnost pohledu a pro dosažení vědecké poctivosti však je nutné upozornit, zeje tu možný ještě jiný výklad. Je pravda, že v této době < podle jihlavských výslechů pomáhalo lupičům mnoho šlechticů, purkrabí a rychtářů i kněží. (74) Avšak v případu kněze Simona ze svatoklimentské hory se vtírají otázky: Věděl Simon, kdo je Janáč a jeho tovaryši ? Ze zápisu to nevysvítá. Nemohl je pokládat spíše jenom za pocestné či přímo za poutníky, o nichž máme zprávu, že jich na svatoklimentskou horu chodilo mnoho a velmi často? Nepokládal prostě za svou povinnost je nepodezírat a po několik dní se o ně v klášteře starat ? Ani poutníci totiž tehdy nebyli bezpečni před lupiči. Tak lupič Jan Cerkovič doznal, kdo byli jeho pomocníky při přepadení a oloupení poutníků blízko Podivína (75). Toto doznání bylo učiněno po roku 1410. A z roku 1419 máme celou řadu jmen, u nichž je úvodní poznámka: » Tito tu byli, ježto pútniky lúpili« (str. 236).
V jiných případech se v doznáních lupičů výslovně říká, že dotyčný pomocník věděl, že jde o lupiče a že ukrývá kradené věci: -... a pan Vilém o tom dobře věděl... « (Neumann, str. 252). Zde však se naopak výslovně podotýká, že Simon byl sám doma. Druzí členové kláštera byli buď v Brně nebo ve Vřcsovicích, či na práci. Lupič Janáč mohl sledovat tyto okolnosti a znal možná prostotu Šimonovu, a zneužil jí, než se ostatní vrátili domů.
(74) NEUMANN, UV. pr., str. 248 a 252. Podle doznání Jánka, jenž byl sluhou Cholucha (Choluchonis), oběšeného ve Stráži, užíval zrádcovské pomoci lupičů i nčjaký pán Zyzkon (Zižka?). A přímo mezi jejich druhy patřil jakýsi Šiška (Žižka?). Viz tamtéž, str. 234.
(75) »- prope Gostel«: je v tomto názvu snad doznívání tradice o velkomoravském biskupském »kostele* v Podivíne? Neumann, str. 233.
Je však možné, že Šimon opravdu věděl, že jde o lupiče. Ale mohl být prostě donucen násilím, aby je ukryl, hlavně byl-li sám doma. U jiných přechovávačů máme doloženy i odměny, které za svou spolupráci s lupiči od nich dostávali: koně, peníze, ukradené šaty, víno, atd. (str. 251). V případě svatoklimentského proboštství o tom není zmínky.
K pronásledování kněží dal rozkaz sám exkomunikovaný Prokop, např. roku 1401, jak víme z popravčí knihy rožmberské (Neumann, str. 12). A roku 1423 doznal Janek ze Znojma mimo jiné, že jeho » druh Hana uřezal kněžím jazyky, jednomu blízko Budějovic a druhému blízko Znojma, a to vlastní rukou« (str. 257). Měl se tedy Šimon i celé proboštství čeho bát, zvláště když jedním z lupičských ústředí byl blízký Bzenec (Vilém z Pernštý-na, str. 14). Jejich síť se táhla z Cech až k Dunaji, jezdili koňmo, a » ve dvou či třech dnech byli schopni se spojit i k velkým útokům « - jak doznal Janek na mukách r. 1416 v Jihlavě (str. 254-5).
Také vysoká duchovní úroveň augustiniánského řádu by spíše doporučovala toto druhé, mírnější vysvětlení.
» Najprve vyznal, že Křížek z Kyjeva (!) přip(r)avil Ance šafáře z Mistřína, ježto sedí u Kyjova, vzal od jedneho sladu (z) Meziříče a od druhého sladu druhů měřici, (bez mučení) a ty měřici propil u toho Křižka z Kyjova. - Item také vyznal, že jeden (!) byli tři dny u sva-
(68) Archiv augustiniánského kláštera na Starém Bml. - HURT, str. 75-76.
(69) Nové prameny k déjinátn husitství na Moravé, Olomouc, 1930 (Cyrilometodějská matice), str. 247-8 (215-258).
(70) Sv. Kliment, uv. pr., str. 68.
tého Climenta, tovaryši i s Janáčem a kněz Šimon s nimi od svatého Climenta, ten byl doma a tu jsú koně chovali v studuolce před klášterem. - Item Václav kadeřavý a ryšavý tu je přechovával Janče samého a Čteta (!) a potřebu jim dával. Item Václavóv syn z Coríóm, ježto bydlí v Osvětimanech, ten dělal některaké železa jim, ale neví, kteraká; a ten kovář nosil jim píci z ohmuna (!) v flaškách y láhviciech. - Item Vávra z Celožnic krčmář také o tey zradě věděl, jakož jměli Kužele zraditi Janáčovi a jeho tovaryšiem a jměl jim toho pomoci a leželi u něho tu neděli před květnů nedělí a tu bylo jich XIIII; a tři prostěradla propili u Vávry, ježto vzeli u Jany. - Item Václav z Moštčnice také věděl a vídal Jana z Moštěnice y o páně Kuželově zradě věděl y jednal. - Item Mikeš, bratr Bradkóv z Veteřova, ježto má mnoho včel, věděl, že jměl zraditi Kužele Janáčovi s jeho tovaryšem a věděl o tom, y radil k tomu, aby to učinil Bradka. « (Podtrhujeme my.)
Zmínku o svatoklimentské hoře učinil Bradek (možno číst i Bradka) při soudním výslechu v Jihlavě, a to nikoli »na mukách«, nýbrž »sine tormento « - » bez mučení «. Jde tu o celou řadu různých výdechů, z nichž jeden předcházející má toto časové určení: » Znamenay, co jest seznal Hanzl na mukách de Antndorff, jako jej oběsili v Jemnici v pátek před svatou Lucií. « (Neumann, uv. pr., str. 244.) Svátek sv. Lucie je 13. prosince. U zápisu o jiném výslechu, těsně před Hanzlem, je psáno: » Doznání bez muk roku Páně 1416 « (str. 243). U osmého zápisu po Janu Bradkovi je nadpis: » Dále Janek vyznal na mukách v neděli »Judica« 1416.« (str. 254). Podle toho tedy můžeme klást výpověď Jana Bradka bezpečně do roku 1416, to jest mezi Hanzla a Jánka, a ne tudíž do r. 1417, jak myslel Hurt (uv. pr. 68). Přesný měsíc a den výslechu se zatím nedá zjistit. V pátek před svatou Lucií byl Hanzl už hotov s výslechy v Jihlavě a oběšen v Jemnici, takže jeho výslechy mohly trvat počínajíc lednem 1416. Neděle »Judica« je pátá postní neděle, zvaná Smrtná nebo Smrtelná. Nazývá se tak proto, že mešní modlitby v ní začínají slovy: »Judica me Deus... « - »Zjednej mi právo, Bože... «. Může být posunuta nejdále do měsíce dubna. Doznání Jana Bradka o svatoklimentské hoře mohlo být proto učiněno od ledna do dubna 1416.
Pokud jde o slovní stránku: Meziříčí je v originále psáno z Myzeříče, v studuolce - v stolduocze, ryšavý - arsschawy, z Coričan - z Corihan, v Osvětimanech - v Oswietymanech, z Celožnic - z scelusnic, z Moštěnice -z Moštěnice, Kuželově - Kulelovie (Neumann, str. 247, pozn. f- n).
Velmi důležitý je zde tvar » Climent«. Roku 1401 se v latinském udělení zpovědní pravomoci říká: »... de monte sancti Clemen tis... « (naše č. 6). České znění má místo » e « » i « - Kliment, což svědčí o tom, zeje moravský lid přijal prostřednictvím řečtiny, v níž se dlouhé » é « (éta) už v 9. století četlo jako »i«. Proto Moravané říkali zásadně od počátku Kliment, což se udrželo i ve 14.-1$. století. Řecká výslovnost tohoto jména mohla přijít na Moravu jedině z úst sv. Cyrila a Metoděje a jeho žáků.
»- ze jeden byli tři dni u sv. Klimenta... « znamená: » že jednou byli tři dni... «
»Stodůlka« patřila zřejmě ke skrovnému hospodářství kolem kaple a proboštství. Je vidět, že se tam nejen pásl dobytek, ale i obdělávalo pole, případně svážely desátky z Vřesovic a Ramšperka. Protože tam archeologický výzkum zatím nezjistil větší zbytky ani hospodářských, ani obytných zděných budov, zdá se, že tam byly budovy většinou ze dřeva, srubové, které zanikly požárem téměř beze stop. Asi pět set metrů od kostela na svahu směrem k Osvětimanům byly ještě před sedmi roky mohutné pně vinné révy, vinoucí se kolem kmenů lesních stromů. Neupozornění lesní dělníci ji vysekali a již nevyrostla.
Výslechy jsou psány v Jihlavě, a to buď česky nebo německy a latinsky, a podobně je tomu i v » Knihách lozunků znojemských «. (71) Z toho je vidět, že ani Jihlava, ani Znojmo nebyly tehdy výlučně německé. Jestliže tedy byly proti husitům, nebylo to jenom proto, že tam byli Němci.
Dějepisný rámec této zmínky o sv. Klimentu je velmi smutný. Prokop, druhý syn markrabího Jana a bratr markrabího Jošta, i podle svědectví svého bratrance císaře Zikmunda byl zloduch. (72) Rozpoutal bratrovražedné boje, uvedl Moravu do bídy a zmatků, a byl roku 1399 vyobcován z církve (ex-komunikován) s řadou pánů, kteří bezohledně těžili z úpadku rodné země a pak se přidali k husitským bouřím. Neumann proto říká: » Mostem vedoucím od doby předhusitské k období husitskému jsou boje vedené markrabím Prokopem na Moravě. Mezi jeho četnými, Církví vyobcovanými stoupenci, shledáváme pány, kteří později, v době husitské, zaujímali důležité postavení ve straně proticírkevní... «
» Hrdelní akta jihlavská (moravský to doplněk popravčí knihy rožmberské) potvrzují exkomunikační listinu stoupenců Prokopových, i pokud vrhá světlo na poměry v duchovenstvu. Jestli zmíněná právě bula uvádí jména vyobcovaných kněží, ke straně Prokopově se klonících, pak jihlavské výslechy ukazují, jak takoví kněží podporovali tlupy opovědníků (naše pozn. - lupičů). Takoví kněží ovšem mohli potom snadno přejít k nové skupině náboženské. «
»I pro poměry v klášteřích lze čerpati z jihlavských akt nový, důležitý příspěvek. Nový prvek k poznání úpadku církevního života. Tentokráte se nám jeví ve způsobe vlivu rozháraných poměrů politických. Opovědnické tlupy používaly totiž pevných klášterů za bezpečné útulky. Tak tomu bylo v Zábrdovicích a na hoře sv. Klimenta u Osvětiman ... « (73)
Neumann tedy chápe výpověď Jana Bradky o Šimonovi ze svatokli-mentské hory jako doklad, že Simon byl s Janáčem spolčen, a proto spolulupičem.
(71) NEUMANN, UV. pr., str. 156-213. - Městský archiv znojemský, rukopisy II, 238 ...
(72) CDM, svazek 13, č. 5, str. 5-6 (česky). - Viz též CDM, 13, č. 119, str. 125-6.
(73) NEUMANN, UV. pr., str. 5.
Zdá se, že téhož názoru je i Rudolf Hurt: »... to, co o knězi Šimonovi se dochovalo v krevní knize města Jihlavy, vrhá opravdu podivné světlo na poměry kázně ve sboru svatoklimentských mnichů. V nich jako by se obrážely neklidné a rozervané poměry, v nichž Morava žila od konce 14. století vinou neustálých bojů mezi oběma markraběcími bratry a syny zakladatele našeho proboštství, Joštem a Prokopem. Podle zápisů zmíněné krevní knihy z r. 1417 (naše pozn. - správně: 1416) náležel kněz Simon mezi společníky lupiče Janáče, kterému umožnil útulek u sv. Klimenta na tři dny a jeho koním poskytl útulek ve stodůlce pod klášterem. Ovšem z tohoto jediného nám známého případu nelze vyvozovat závěry o celkovém nebo obecném poklesu kázně na naší hoře. Je dokladem toho, že vlivům ze světského a neustálými poměry zhrublého prostředí, v němž tolik lidí přišlo na scestí, neušel ani sbor mnichů, žijících na takové samotě, jakou poskytovala naše hora. « (Uv. pr., str. 68)). K těmto závěrům došel Hurt asi pod vlivem Neumannovým, který své myšlenky, citované nahoře, uzavřel takto: »I nastává otázka: I kdyby v klášteřích bývaly byly ty nejlepší poměry, zdali pobyt loupeživých tlup v jejich kobkách nebyl na újmu řádové disciplině ? «
Pro úplnost pohledu a pro dosažení vědecké poctivosti však je nutné upozornit, zeje tu možný ještě jiný výklad. Je pravda, že v této době < podle jihlavských výslechů pomáhalo lupičům mnoho šlechticů, purkrabí a rychtářů i kněží. (74) Avšak v případu kněze Simona ze svatoklimentské hory se vtírají otázky: Věděl Simon, kdo je Janáč a jeho tovaryši ? Ze zápisu to nevysvítá. Nemohl je pokládat spíše jenom za pocestné či přímo za poutníky, o nichž máme zprávu, že jich na svatoklimentskou horu chodilo mnoho a velmi často? Nepokládal prostě za svou povinnost je nepodezírat a po několik dní se o ně v klášteře starat ? Ani poutníci totiž tehdy nebyli bezpečni před lupiči. Tak lupič Jan Cerkovič doznal, kdo byli jeho pomocníky při přepadení a oloupení poutníků blízko Podivína (75). Toto doznání bylo učiněno po roku 1410. A z roku 1419 máme celou řadu jmen, u nichž je úvodní poznámka: » Tito tu byli, ježto pútniky lúpili« (str. 236).
V jiných případech se v doznáních lupičů výslovně říká, že dotyčný pomocník věděl, že jde o lupiče a že ukrývá kradené věci: -... a pan Vilém o tom dobře věděl... « (Neumann, str. 252). Zde však se naopak výslovně podotýká, že Simon byl sám doma. Druzí členové kláštera byli buď v Brně nebo ve Vřcsovicích, či na práci. Lupič Janáč mohl sledovat tyto okolnosti a znal možná prostotu Šimonovu, a zneužil jí, než se ostatní vrátili domů.
(74) NEUMANN, UV. pr., str. 248 a 252. Podle doznání Jánka, jenž byl sluhou Cholucha (Choluchonis), oběšeného ve Stráži, užíval zrádcovské pomoci lupičů i nčjaký pán Zyzkon (Zižka?). A přímo mezi jejich druhy patřil jakýsi Šiška (Žižka?). Viz tamtéž, str. 234.
(75) »- prope Gostel«: je v tomto názvu snad doznívání tradice o velkomoravském biskupském »kostele* v Podivíne? Neumann, str. 233.
Je však možné, že Šimon opravdu věděl, že jde o lupiče. Ale mohl být prostě donucen násilím, aby je ukryl, hlavně byl-li sám doma. U jiných přechovávačů máme doloženy i odměny, které za svou spolupráci s lupiči od nich dostávali: koně, peníze, ukradené šaty, víno, atd. (str. 251). V případě svatoklimentského proboštství o tom není zmínky.
K pronásledování kněží dal rozkaz sám exkomunikovaný Prokop, např. roku 1401, jak víme z popravčí knihy rožmberské (Neumann, str. 12). A roku 1423 doznal Janek ze Znojma mimo jiné, že jeho » druh Hana uřezal kněžím jazyky, jednomu blízko Budějovic a druhému blízko Znojma, a to vlastní rukou« (str. 257). Měl se tedy Šimon i celé proboštství čeho bát, zvláště když jedním z lupičských ústředí byl blízký Bzenec (Vilém z Pernštý-na, str. 14). Jejich síť se táhla z Cech až k Dunaji, jezdili koňmo, a » ve dvou či třech dnech byli schopni se spojit i k velkým útokům « - jak doznal Janek na mukách r. 1416 v Jihlavě (str. 254-5).
Také vysoká duchovní úroveň augustiniánského řádu by spíše doporučovala toto druhé, mírnější vysvětlení.
Komentáře
Okomentovat