Zbyněk Hřivnáč z Hněvošic a Boček z Labuť

 Fórum zájemců o historii • Zobrazit téma - Páni z Labutě (e-stredovek.cz)

Cituji:

Zbyněk Hřivnáč z Hněvošic se psal podle Hněvošic u Opavy, které při dělení opavského vévodství připadly k  dílu vévodů Václava a  Přemka.46 Zbyněk se však v  prvních letech angažoval hlavně v  Moravském markrabství. Zde roku 1406 získal od Lacka z  Kravař vesnice Beňov a Běškovice,47 na kterých obratem zapsal věno své manželce Anně z Labuť. 41 PAPAJÍK, D.: Páni, s. 88. 42 I když se na základě Pavlových kontaktů s Olomoucí v roce 1427 v historiografii uvažuje, že v tu dobu ještě Pavel váhal mezi husitstvím a věrností markraběti Albrechtovi Habsburskému (PAPAJÍK, D.: Páni, s. 94), v listu moravského zemského hejtmana Jana z Lomnice pro znojemského hejtmana Jörga Launa, který Petr Elbel datuje do 21. března 1430, už Pavel vystupuje jako člen skupiny kališnických šlechticů uzavírajících příměří se stranou markraběte Albrechta. ELBEL, Petr: Pravé, věrné a křesťanské příměřie… Dohody o příměří mezi husity a stranou markraběte Albrechta na jižní Moravě. Brno 2016, s. 35–43, edice listu na s. 87–88. 43 ZDK, s. 91, č. 106, s chybnou datací 27. prosince 1423. O den dříve, tedy správně 27. prosince, vydal Pavel na hradě Sovinec list, ve kterém vyslal jako posly ke krnovským zemským deskám Denharda z Lichnova a Hanuška Kosíře z Životic, neboť pro jiné neprázdnosti sám sem při tom býti nemohl. ZA Opava, fond Slezský stavovský archiv v Opavě, inv. č. 421, sign. A XIX-1; transkribce listu. ZDK, s. 258–259, č. 396. Na chybnou dataci listu v archivním inventáři upozornil už tvůrce edice krnovských zemských desk Dalibor Prix. Tamtéž, s. 91, č. 106, pozn. 1, s. 258–259, č. 396. Prix však nesoulad data listu a zápisu v deskách interpretoval tak, že Pavel měl list vydat rok před samotným zápisem. Už z citované části listu je však jasné, že Pavel mohl těžko předvídat, že za rok v době zápisu do zemských desk bude tak vytížený, že nebude moci do Krnova přijet. Řešení této chronologické záhady je prosté – na Moravě ve středověku začínal nový rok na svátek Narození Páně 25. prosince, díky čemuž vzniká mezi 25. a 31. prosincem období, kdy se středověká datace liší od té moderní (to zmiňuje na jiném místě i Dalibor Prix. ZDK, s. 258–259, č. 396, přesto zápis v deskách datoval do roku 1423). Proto Pavel svůj list a zemští úředníci zápis v zemských deskách datovali už do roku 1423, kvůli čemuž pozdějším historikům datum vydání Pavlova listu nekorespondovalo s chronologickými tabulkami (list byl datován na neděli sv. Jana Evangelisty roku 1423, podle našeho novodobého počítání nového roku od 1. ledna však v roce 1423 připadal svátek sv. Jana na pondělí). Trochu matoucí ještě může být to, že je zápis v zemských deskách zapsán na straně mezi dvěma zápisy z 2. března 1423, a to stejnou písařskou rukou. Vysvětlením je, že byl zápis zapsán v březnu 1423, ale datován byl zpětně do 28. prosince předcházejícího roku, kdy Pavlovi poslové do Krnova nejspíše dorazili, desky už však byly zavřené (poslední zápisy z roku 1422 jsou datované 22. prosince – Tamtéž, č. 103 a 104, s. 90). Správné datování listu podle moderního počítání let má být tedy 27. prosince a zápisu do desk 28. prosince roku 1422. 44 KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin: Hrady českého Slezska. Brno – Opava 2000, s. 515–517. 45 Tamtéž, s. 516. 46 CDS VI, s. 197. 47 Jednalo se o  sousední vesnice několik kilometrů východně od Přerova, přičemž Běškovice později zanikly a spojily se s Beňovem – HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země moravskoslezské, 2. vydání (reprint 1. vydání). ČLÁNKY A STUDIE JOSEF SVOBODA PRODEJ PANSTVÍ KRAVAŘE PETREM STRÁŽNICKÝM Z KRAVAŘ V ROCE 1420 29 Anna byla pravděpodobně sestrou Bočka z  Labuť, který toto věno přijal.48 Ve stejném roce byl zapsán do zemských desk spolek, na který přijal Boček z Labuť oba manžele na sousední vesnici Želatovice,49 kterou získal Boček spolu s bratrem Mikulášem taktéž od Lacka z Kravař v roce 1392.50 I když v tomto období můžeme pozorovat kontakty Zbyňka Hřivnáče s rodem pánů z Kravař, konkrétně s panem Lackem, rozhodl se Zbyněk někdy kolem roku 1410 dobudovat a upevnit své majetkové zázemí na Opavsku a Krnovsku. Nejpozději v roce 1411 získal od Čeňka z  Drahotuš jeho díl vesnice Heraltice.51 Dostal se také do služby opavského vévody Přemka, když je ve stejném roce zmíněn jako purkrabí na Přemkově hradě Vikštejn,52 o dva roky později byl v Opavě přítomen řešení výše jmenovaného sporu o potomky Bavora z Násile.53 Z pohledu Zbyňkovy strategie získávání majetků v opavském vévodství je potřeba také interpretovat jeho zájem o koupi vesnice Rozumice od Petra Strážnického z Kravař jako součást systematické snahy o vytvoření majetkového zázemí v blízkosti jeho nového pána, opavského vévody Přemka. I když byl do krnovských zemských desk prodej Rozumic Zbyňku Hřivnáčovi z Hněvošic a Bočkovi z Labuť zapsán 4. června 1420, k samotné koupi došlo už dříve, nejpozději na přelomu let 1419 a 1420. V červnovém zápisu byl totiž Zbyněk Hřivnáč uveden už jako zesnulý.54 Jeho úmrtí můžeme na základě dalších zmínek v pramenech datovat nejpozději do prvních týdnů roku 1420, jako nebožtík je zmiňován už v zápise v olomouckých zemských deskách z 13. ledna téhož roku, kdy Anna z Labuť, vdova po Zbyňkovi, přijímá na spolek na věno svého bratra Bočka z Labuť.55 Boček z Labuť je sice v zápisu transakce uveden také, přesto se zdá nepravděpodobné, že by se na nákup malé vesnice Rozumice museli složit dva šlechtici. Sám Boček navíc žádné jiné majetky na Opavsku ani Krnovsku neměl. Jeho jméno v  souvislosti s  koupí Rozumic je možné vysvětlit díky jeho rodinným vazbám k zesnulému Zbyňkovi Hřivnáčovi z Hněvošic. Do zápisu o prodeji Rozumic se dostal nejspíše z toho důvodu, že bylo potřeba, aby při zápisu do zemských desk reprezentovala kupujícího vhodná osoba.56 Proto byl místo nedospělých dětí Zbyňka Hřivnáče přítomen zápisu Rozumic jeho švagr Boček z  Labuť jakožto nejbližší dospělý mužský příbuzný mladých dědiců a  vdovy po Praha 2004, s. 641. Tomáš Baletka vesnice nesprávně uvádí jako Boňov a Výškovice – BALETKA, T.: Páni, s. 301. Tyto vesnice (společně ještě se sousedními Prusy, Želatovicemi a Podolím) získal Lacek z Kravař v roce 1384 od markraběte Jošta. SOA Třeboň, fond Cizí statky I. Listiny 1207–1869, inv. č. 75. 48 ZDO VII, č. 78 a 79, s. 244. Zápis byl proveden 9. ledna 1406. 49 Tamtéž, č. 93, s. 245. 50 Tamtéž VI, č. 450, s. 202. 51 ZDK, č. 33, s. 51–52; č. 38, s. 54–55. Pravděpodobně se jednalo o Velké Heraltice, druhou část držel Mikuláš Šlevic (viz výše). 52 KOUŘIL, P. – PRIX, D. – WIHODA, M.: Hrady, s. 374, 506. 53 KAPRAS, J. (ed.): Pozůstatky, Díl první, Část prvá, č. 12, s. 4. 54 ZDK, č. 78, s. 77. 55 ZDO IX, č. 311, s. 352. 56 Vzhledem k tomu, že se krnovský zemský soud v této době řídil moravským zemským právem, je pravděpodobné, že zde fungovaly podobné mechanismy. Informace o formálním průběhu zápisu do desk známe z Knihy tovačovské, což je sice mladší pramen, ale je založena na tradovaném zvykovém právu a starších nálezech. V případě vkladu do zemských desk měl být prodávající přítomen osobně, u kupujícího byla přítomnost silně doporučena (Ale když se dědictví vkládá, hodné jest, aby ten tu byl, komuž se vkládá, aby věděl, kterak se jemu vkládá. BRANDL, Vincenc /ed./: Kniha Tovačovská aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Mar. Mor. Brno 1868, s. 61). 30 HISTORICA REVUE PRO HISTORII A PŘÍBUZNÉ VĚDY 2021/1 Zbyňkovi Anny, popřípadě jako jejich poručník.57 Poté, co Zbyňkovi synové Zbyněk a Jan dosáhli dospělosti, disponovali totiž Rozumicemi oni a Bočkovo jméno už se v souvislosti s vesnicí neobjevuje.